Mexicky Bike Adventure ma s tim nasim spolecny pouze nazev a to, ze se u toho pouziva kolo. Obsahove to spis pripominalo nas jednodenni survival.
Tri dny pred zavodem, o kterem jsme nemeli ani tuseni, prisli kamaradi s tim, ze ministerstvo turismu statu Queretaro zaplati trem dvojicim startovne (900 pesos = cca 2000 Kc) na zavod BA. Vypsane kategorie byli mix, dva chlapi, dve zeny a veterani. V pripade malo zenskych dvojic se tato kategorie slouci s mixy, coz se take pozdeji stalo. Za hlavni kategorii byly povazovany mixy, ktere take vyhravali velke financni odmeny. V ostatnich kategoriich ceny venovali sponzori, predevsim Salomon.
Nakonec vyrazil v patek odpoledne tym slozeny ze ctyr zavodniku a jednoho fotografa-mechanika. Konkretni udaje o zavode jsme se meli dozvedet vecer na informacni schuzce. Zatim jsme vedeli jen to, ze z velke casti se zavod sklada z jizdy na kole v tezkem terenu, muze tam byt napr. slanovani s kolem, nebo prekonavani reky na dusich s kolama, kajak atd.
Informacni schuzka spolu s obcerstvenim a losovanim zavodich cisel o ceny se konala v sale mistni radnice. Tam nas oficialne privitali a dostali jsme mapu (ktera bohuzel pro me mela ucel pouze informativni, jelikoz cela trat byla vyfaborkovana) a dozvedeli se ze se jedna o 26 km na kole v tezkym terenu, z cehoz se 30% musi nosit, prekonani prehrady s kolama na dusich (cca 200 m) a 4 km nafukovaci dvoukajak (jiz bez kol). Po te bylo slosovani o ceny, pricemz hlavni cena byla nosic na kola na auto od sponzora Seat. Zapomnela jsem dodat, ze na nasi dvojici vyslo oblibene cislo 69. No a pri slosovani se ukazalo, ze take stastne. I kdyz teda doted nevim, co s tim nosicem budeme delat, jelikoz me ho asi do letadla nevezmou a muj zavodni partner nema auto Seat, na ktery jediny to pasuje.
Po bohatem obcerstveni jsme se presunuli do domu k nejakym pribuznym naseho mechanika-fotografa. Tam jsme do pulnoci upravovali kola do stavu schopnych zavodu. Dale bylo treba pripravit plno nahradnich dusi a zaplat, jelikoz se jelo v trnitem prostoru (poust s kaktusama).
Rano jsme se presunuli do dejiste zavodu. Shromazdiste bylo u prehrady Zimapán (kolem ni se vlastne odehraval cely zavod) uprostred pouste ve vysce cca 1800m nad morem. Prijemne bylo zjisteni ze jemne poprchava (v pousti ?!!) a ze je prijemna zima (tak 20 stupnu). Jinak je zde prumerna denni teplota 40. Okoli bylo nadherne, hory, jeden vulkan, ktery jsme v prubehu zavodu obkrouzili a plno kaktusu a jinych poustnich rostlin. Prestoze po slunku nebylo ani pamatky, namazali jsme se faktorem 30. I tak jsme si dovezli dost slusne vypalene kratasy a rukavy.
Na start zavodu se postavilo 70 dvojic ve vsech kategoriich. Kolem behali poradatele s kamerama a fotakama, ptali se ucastniku na pocity pred zavodem, filmovali a fotili pak i behem zavodu a v cili. Zavod byl spise narocny na psychiku, jelikoz tech trnu tam bylo opravdu hodne. Samozrejme vsichni meli v dusich tu tekutinu, ktera zaridi ze kdyz je trn maly, tak se duse nevyfoukne. Jenze i tak nekteri menili dusi 7x. My jsme v tomto smeru tedy meli velke stesti, dofukovali jsme celkem trikrat a menili jen jednu dusi. Pro zmenu jsme se ale zase zdrzovali mymi zaludecnimi problemy, kdyz jsem si obcas odskakovala na velkou nebo zvracet :. Nastesti avizovanych 30% noseni kola se ukazalo jako velmi prehnane. Teren byl opravdu nadherny pro "horske kolo", nosilo se obcas pres takovy kanony nebo po skalach. I tak nam cyklisticka cast trvala skoro ctyri hodiny :. Po te jsme u prehrady dostali k dispozici 4 - 5 velkych dusi a provazky. Na duse jsme meli privazat kola a s nimi bud preplavat nebo preveslovat na druhou stranu. Plavani vypadalo rychleji, proto jsme se rozhodli pro tuto variantu. Na brehu jsme potom nechali kola a nasledoval kajak, dva kilometry tam a dva zpet. Muj partner v kajaku nikdy nesedel, ja teda asi dvakrat v zivote, takze to byla zabava. Je to mexican, tudiz bylo velmi tezke mu vysvetlit, ze kdyz sedi vpredu tak musi jenom veslovat a nemuze mi "kecat do rizeni". Po par otockach na miste (ostatne jako vsichni) se nam podarilo jet jakz takz rovne :. Nejvic neprijemne asi byli ty hnusne zelene rasy, kterych tam bylo plno, jak nam pristavali na ruznych castech tela i na obliceji. Zvlaste kdyz jsme vedeli, ze je to pravdepodobne nejspinavejsi prehrada na svete, jelikoz do ni tecou vsechny (slusne receno) necistoty z poloviny Mexika City (25 milionu obyvatel) a dalsich mest. Zvlaste prijemne bylo stipani na cerstve odrenych kolenach. Musim priznat ze tam uz jsem toho mela plny brejle, takze nam cast plavaci a kajakova trvala dalsi hodinu. Nastesti v dohlednu za nami nebyla zadna dvojice mixu, takze jsme nemuseli finisovat, tudiz jsem se temer doplazila s kolem do cile. Skoncili jsme 6. z ??????? dvojic. Co nam ovsem udelalo nejvetsi radost, ze jsme porazili chlapskou dvojici z naseho auta. Vymlouvali se na rozbitou botu a retez :.
Po zavode jsem nejakou chvili nebyla schopna pohybu, jeste jednou jsem se vyzvracela a ani jsem se nesla podivat na vyhlaseni. S poslednima silama jsem se doplazila pro vyhru ze vcerejsiho slosovani a po sbaleni veci jsme se vydali na cestu domu.
autor